Malai je inovativní, přírodní a plně kompostovatelný materiál, získávaný fermentací bakteriální celulózy na vodě ze zralých kokosů, která by jinak skončila jako odpad potravinářského průmyslu. Vzniká tak plát různých gramáží s krásnou přirozenou texturou a jemnou vůní. Pro zjednodušení se tyto materiály často označují jako „veganská kůže“, zejména kvůli podobnému rozsahu možného využití. Tento termín je ale do určité míry omezující, protože Malai — jako nový materiál — nabízí jedinečné vlastnosti a otevírá další cesty pro kreativní použití a designovou svobodu.
Za vznikem tohoto biomateriálu a stejnojmenné značky stojí slovenská materiálová výzkumnice, designérka a podnikatelka Zuzana Gombošová. Po studiích na prestižní Central Saint Martins byla pozvána do Indie k výzkumnému projektu. Následně tam realizovala i vlastní výzkum, založila firmu, rozjela výrobu a v Indii působí dodnes.
„Občas si vzpomenu, co mě sem přivedlo, a s jakým naivním nadšením jsem do těch projektů tehdy šla… Když se na to podívám zpětně, opravdu nevím, jestli bych se do něčeho takového pustila znovu – ale už je to, jak to je.“ (směje se)
Když Zuzana vypráví o své práci, její vášeň je tak strhující, že má člověk okamžitě chuť vzít její materiál do ruky a začít z něj tvořit. Jak ale Malai vlastně vznikl? A k čemu se dá využít? O tom a mnohém dalším jsme si povídaly jednoho červnového dne přes Zoom — já z dusného, rozpáleného Janova v Itálii, Zuzka z indické Keraly uprostřed období monzunových dešťů. První otázka nemohla být jiná, než ta nejbanálnější: Jak se stane, že Slovenka z vinařského kraje založí v Indii firmu na výrobu biomateriálu?
Do Indie jsem přijela v roce 2015 na pozvání své bývalé spolužačky z magisterského studia, která začínala pracovat na designově-výzkumném projektu pro velkou indickou společnost Godrej & Boyce. Věnovaly jsme se rešerši materiálů, které z jejích továren odcházely jako odpad. Nejdříve jsme vyhotovily rozsáhlou studii o tom, co tyto odpadové materiály vlastně jsou.
Dnes je běžné se tímto tématem zabývat — je to součást firemní politiky, ale před deseti lety, především v Indii, to tak nebylo. Byl to velice zajímavý projekt, protože mi dal možnost nahlédnout do rozsahu a šíře problému. Doma každý z nás třídí, recykluje a snaží se mít alespoň základní povědomí. Ale pak zjistíte, že jedna továrna vyprodukuje za vteřinu dva kilogramy pevného odpadu. Za jednu jedinou vteřinu! A že některé materiály se dají recyklovat, zatímco jiné zkrátka ne.
Na základě této zkušenosti jsem si říkala, že bych se na celý způsob výroby chtěla podívat novou optikou a ráda se vrátila k práci s čistě přírodními materiály. Vedlo mě k tomu poznání, že recyklace je skvělá věc, ale není to dokonalé řešení. A v konečném důsledku nejsou naše recyklační procesy na takové úrovni, aby nám poskytly skutečný „closed loop“, uzavřený systém. Během každého procesu recyklace se část materiálů znehodnocuje, spotřebovává se energie i další zdroje. Často je to prezentováno jako úžasné řešení — a skutečně i je — ale má to svoje výhody i nevýhody.
Během magisterského studia jsem pracovala s bakteriální celulózou a vzpomněla jsem si, že na Filipínách, kde tento materiál vznikl a tradičně se vyrábí, se celulóza pěstuje na vodě z dozrálých kokosů. I v Mumbai byly všude kokosy, tak jsem si říkala, že ji někdo musí vyrábět i zde, a že by bylo zajímavé na to navázat. K mému překvapení jsem ale zjistila, že nejenže tento proces v Indii nikdo nezná, ale že závody na zpracování kokosů tu vodu dokonce vylévají — vůbec se nezpracovává a navíc poškozuje půdu, protože ji okyseluje.
Vyprávěla jsem o tom tehdy kolegovi Susmithovi, který pochází z Keraly — jednoho z největších producentů kokosů v Indii — a tak jsme spojili síly a pustili se do malého rešeršního projektu, abychom zjistili, jestli by se s bakteriální celulózou dalo něco dělat — například vyrobit praktické materiály a navrhnout výrobní systém. Dnes, kdy už existují alternativy kůže, se vás nikdo neptá, proč jsou vlastně potřeba, ale před deseti či devíti lety to bylo jinak — strávili jsme spoustu času jen přesvědčováním lidí, že alternativa skutečně potřebná je. V naší kultuře je osvěta o tom, co materiály vlastně jsou, poměrně malá. A přestože je každý den používáme, přicházíme s nimi do nejužšího kontaktu, víme o nich nakonec velmi málo.
Hodně se mluví či píše o alternativách ke kůži nebo o tzv. veganské kůži, ale ve skutečnosti je to velmi často jen plast…
Ano, je to velmi problematická sféra. Umělé alternativy tohoto typu existují už dlouho — například polyuretanová koženka, která má za sebou 70–80 let historie. Dříve jsem se k tomu nechtěla příliš vyjadřovat a nechtěla jsem tvrdit, že některé materiály jsou vyloženě špatné, ale poslední dobou mi to začalo dost vadit. Je to totiž všude, často jde jen o marketingový tah a celé je to velmi netransparentní. O těchto materiálech je k dispozici jen velmi málo informací — lidé se často spokojí s tím, že je to veganské, ale neptají se, co to ve skutečnosti obsahuje. A ta skutečnost může být například taková, že materiál je sice rostlinného původu, ale potažený polyuretanovou vrstvou. Je překvapivé, že dokonce i slavné značky, které jsou známé svým ekologickým přístupem, jako třeba Stella McCartney, tyto materiály používají. V takových chvílích už považuji za nutné nalít si čistého vína a objasnit, co je co.
Naším původním záměrem ale nebylo vytvořit alternativu ke kůži — nějak přirozeně jsme se k tomu dostali, a protože o to byl zájem, rozhodli jsme se prozkoumat, co vše se dá z tohoto materiálu vytvořit, včetně výrobků, které se obvykle vyrábí z kůže. Nikdy jsme ale neměli ambici kůži imitovat. Šlo spíše o experimentování s materiálem — kam až lze jeho možnosti využití posunout. Naší hlavní odpovědností je zajistit, aby byl materiál environmentálně čistý a „vyřešený“ od A do Z.
Očekávání lidí je však často spjato s určitou představou. Je to fascinující, protože naši předci se tisíce let spoléhali výhradně na přírodní materiály, včetně kůže. A za méně než sto let, co žijeme s umělými materiály, jsme téměř ztratili paměť o tom, co přírodní materiál znamená, jak se chová, že vyžaduje specifickou péči a jiný přístup k designu.
My jako designéři bychom měli být zodpovědní za to, aby propojení mezi životním prostředím, praktickým použitím a navrženým řešením bylo plynulé a přirozené. Bohužel se ale i design stal nástrojem konzumu a masové výroby. To, o co se snažíme v Malai, je více holistický přístup ke zkušenosti s naším materiálem jako celkem: z čeho je, jak se s ním žije a čeho je schopný. Ale není to jednoduché — vyžaduje to neustálou osvětu a vysvětlování.
Nejdřív bych si ujasnila, jaký typ výrobce jsem — jestli jsem zvyklá pracovat s látkami, nebo spíš s kůží. Každý přistupuje k materiálu jinak, na základě svých předchozích zkušeností.
Představme si, že si doma šiji vlastní oblečení — znám tedy základy šití, mám šicí stroj a vím, co od něj čekat. Pokud naopak vyrábím kožené výrobky, budu mít jiné nástroje a technologii. Druhým krokem je promyslet, co bych vlastně chtěla vytvořit.
Vždycky doporučujeme si materiál nejprve osahat. Malai vyrábíme ve třech různých gramážích — každá má své charakteristické vlastnosti: pevnost, pružnost a náročnost zpracování. Pokud chci šít na běžném domácím stroji, začala bych nejlehčí gramáží 500 g/m². Jestli jsem ale zvyklá pracovat s kůží, mohu zvolit i 650 nebo 800 g/m².
Zákazníkům vždy radíme vyzkoušet si materiál nejdřív na malém vzorku — Malai má své osobité vlastnosti, takže je dobré se jej snažit nejdřív poznat a zjistit, jakou má pružnost a chování při zpracování.
Protože je to přírodní materiál, reaguje i na klima. Například v Evropě, kde je sušší vzduch, může být materiál tužší — v takovém případě ho můžeme nejprve změkčit. Stačí houbičkou nanést změkčovač, například glycerin nebo sorbitol, srolovat ho a nechat 3–4 dny odpočívat. Malai do sebe změkčovač nasákne a stane se poddajnějším.
Poté se dá krásně stříhat, řezat laserem a tvarovat. Šije se podobně jako kůže, ale na rozdíl od koženek má vlastní jemnou texturu a přirozenou pevnost. Díky tomu skvěle drží tvar — není třeba ho podšívat ani kombinovat s dalšími materiály, aby lépe držel strukturu.
Je ale důležité přemýšlet o designu už při výběru materiálu. Ne každý výrobek lze z Malai realizovat, ale tam, kde využijeme jeho charakteristické přednosti, dokáže opravdu vyniknout. Proto doporučuji si Malai vyzkoušet, experimentovat s ním a pochopit, jak se chová, a teprve pak ho zapojit do konkrétního návrhu. Myslím, že je to inspirativní materiál a design se může odvíjet od něj, na základě jeho jedinečných vlastností.
Velice mě zaujalo, že máte pro Malai zažádáno o patent a že i přírodní způsob barvení je patentován, je to tak?
Máme přihlášku i udělený patent na složení a výrobní proces našeho materiálu. A pracujeme s laboratoří na severu Indie, která má své patenty na barvící proces přírodními barvivy bez tepelného zpracování, díky němuž se výrazně šetří energie.
Spolupracujete také s jinými designéry nebo značkami?
My primárně spolupracujeme se značkami jako dodavatelé našeho materiálu. Často si ho objednávají ve specifickém provedení či barvě, a my jim ho pak vyrobíme na míru. Kromě toho máme i malou značku módních doplňků, abychom ilustrovali, jak se dá Malai využít a co vše se z něj dá vytvořit. Proces, jak materiál pronikne ke značkám pro komerční použití, bývá totiž často velice dlouhý, takže jsme si ho chtěli trošku zkrátit. Proto jsme založili vlastní značku, v rámci které realizujeme spolupráce s designovými studii, designéry, ale nejčastěji s řemeslníky.
V Indii tvoří řemeslníci silné komunity, které jsou zvyklé pracovat s určitými materiály, jež často v posledních letech bohužel nahrazují plasty. My jim nabízíme naši přírodní alternativu a snažíme se společně vymyslet, jak ji integrovat do tradičních technik.
Nedávno jsme tak spolupracovali s komunitou žen, které pracují s technikou uzlování, a také s výrobci rohoží — tedy s tradičními řemesly a vzory. Naším cílem je do těchto postupů vnést nové, stoprocentně přírodní materiály, aby řemeslo zůstalo udržitelné. Měli jsme také zajímavé spolupráce v České republice — například se značkou TON na výrobu židlí či s designéry obuvi.
Pro nás je klíčové vidět, jak různí tvůrci náš materiál chápou a používají. Velmi ocením, když si někdo dá tu námahu a stráví čas zjišťováním, o čem ten materiál je, jak se s ním pracuje, a zároveň se vcítí do toho, jaký zážitek by měl mít konečný zákazník — nejen estetický, ale i praktický.
Jaké to pro tebe je, po tak dlouhém výzkumu, pustit tvůj materiál do světa a nemít už nad tím, co s ním lidé dělají, stoprocentní kontrolu?
Je potřeba se nad to trochu povznést a mít radost z toho, že někdo náš materiál chce vyzkoušet. Už to samo o sobě je obrovský úspěch, protože lidé jsou poměrně konzervativní a přesvědčit je, aby vyzkoušeli něco nového, je docela těžké. Samozřejmě se občas stane, že vidím něco, s čímž úplně nesouzním, ale i to je součást celého procesu. A opravdu je pro mě důležitější, že si Malai někdo vybral a pracuje s ním.
Stýská se ti po Slovensku? Trpíš občas nostalgií?
Rozhodně — zvlášť letos, kdy tu slavím desáté výročí. Deset let, to už je dlouhá doba! Časem bych se chtěla zase více vrátit do Evropy — i kvůli novým obchodním příležitostem, ale hlavně kvůli rodině, to mi tu nejvíce chybí. A ještě víno a sýr! (směje se) Pocházím z vinařského kraje, tam je víno prostě součástí života. Jinak se ale musím přiznat, že jsem tu nikdy nebyla nespokojená. Jsou věci, které mi tu vyhovují, a jsou věci, na které jsem si musela zvyknout — nebo si stále zvykám. Spíš cítím, že potřebuji nový životní impulz, a proto momentálně přemýšlím, jak zorganizovat výrobu tak, aby už na mě nebyla tolik závislá.
Jak těžké bylo založit značku v zemi, která funguje úplně jinak než u nás?
Na to se mě lidé často ptají a já většinou odpovídám, že nevím, protože jsem nikdy značku v Evropě nezakládala. (směje se) Znám jen to, co mám tady. Jestli je to těžší nebo lehčí, opravdu netuším. Každopádně zde to má svá specifika. Proudí sem zahraniční kapitál, ale dostat se k jakékoli podpoře je nesmírně obtížné, byrokracie je náročná a je zde vysoká daňová zátěž. Je třeba počítat s jinou kulturou, se kterou se pojí například i odlišná pracovní morálka. Založit zde firmu je běh na dlouhou trať a určitě to není pro každého.
Já do Indie nepřišla s přáním si zde založit značku — spíš nějak organicky vyplynulo, že to buď udělám já, nebo nikdo. Rozhodně bych to ale nedoporučila lidem, kteří potřebují pevné struktury a předvídatelnost. Tady se věci dějí úplně jinak — někdy jednodušeji než v Evropě, ale jindy je logika úplně obrácená. V Evropě máte také šanci žádat například o granty — tady je člověk spíš odkázán sám na sebe.
.jpg)
Co vás čeká nového a na čem pracujete?
Momentálně je velmi nestabilní doba. My silně závisíme na malých až středních značkách a firmách, které to teď nemají jednoduché. Chybí nám stabilní velkoodběratel, který by nám poskytoval jistotu odbytu. Proto se snažíme prozkoumat veškeré možnosti — a to jsou pro nás nové výzvy, kterým aktuálně čelíme.
Co se týče materiálu, pracujeme na novince s názvem Malai Pure. Jde o zcela čistou bakteriální celulózu, jejíž výsledný list je velmi tenký, jemný a vyznačuje se přirozenou elegancí.
A pokud jde o výzkum a vývoj, dlouhodobě bych se ráda zaměřila na materiály, které mají pozitivní vliv na lidské tělo. Kůže je největší lidský orgán a dokáže vstřebávat účinné látky — včetně těch léčivých — přímo z materiálu. V Indii je ajurvéda hluboce zakořeněnou vědou, která pracuje s mnoha rostlinnými surovinami a jejich účinky. Proto teď věnuji čas studiu tradičních ajurvédských receptů a literatury, abych zjistila, které ingredience, jež už dnes používáme – například přírodní barviva – mohou mít i terapeutické účinky. Cílem je propojit funkčnost materiálu s jeho zdravotními benefity, což by mohlo otevřít zcela nový rozměr.
Ohledně Malai obecně, ráda bych obhájila jeho komerční stabilitu. Stále hledáme nové příležitosti, kde by se náš materiál uplatnil. Není to jednoduché, protože, jak už jsme zmínily, na trhu je dnes mnoho veganských materiálů, avšak transparentnost je bohužel velmi nízká.
Zuzano, držím palce, aby se vše, na čem pracujete, vydařilo. Za celý Textile Mountain tobě a celé firmě přeji spoustu úspěchů a nových příležitostí. Moc děkujeme, že sis udělala čas na rozhovor.
Bylo mi potěšením a děkuji za milé povídání.
Máme radost, že Malai je již několik let součástí naší nabídky nových udržitelných materiálů. Nabízíme jej ve všech zmiňovaných gramážích a různých barvách, a také je možné zakoupit vzorky k vyzkoušení. Pokud z tohoto materiálu budete tvořit, nezapomeňte nás i Malai označit na Instagramu nebo nám zaslat fotografie — rádi vaše výrobky sdílíme a vaším prostřednictvím ukazujeme alternativní cestu i dalším výrobcům.
Zuzaninu práci můžete sledovat na instagramovém účtu @malai.eco a webových stránkách malai.eco.
Děkujeme za pozornost, za Textile Mountain Vás zdraví, Marie