Zavřená továrna Tiba

Tiba: látky z českého Manchesteru

Na cedulkách, které k nám dorazily spolu s látkami, se objevují názvy Tiba Zálabí, Tiba Vorlech nebo přímo Tiba Dvůr Králové. Jinde najdeme Tibu Smidary, Beroun nebo Mostek. Nejsou to názvy jednotlivých kolekcí, ale závodů – továren, které byly součástí jednoho z největších textilních podniků v tehdejším Československu.

Příběh textilní výroby ve Dvoře Králové nad Labem je však mnohem starší než samotná Tiba. Ve městě postupně vznikaly přádelny, tkalcovny, bělidla, barvírny i textilní tiskárny. Jejich koncentrace byla tak výrazná, že se Dvoru Králové na počátku 20. století začalo říkat český Manchester.

Samotná Tiba vznikla 1. ledna 1946 sloučením několika znárodněných závodů zaměřených především na výrobu potištěných tkanin. Pod jedno jméno se tak dostaly továrny s vlastní historií, vybavením i zkušenostmi zaměstnanců. Síť závodů se během dalších let proměňovala a rozrůstala. V roce 1986 jich Tiba měla po Čechách celkem čtyřiadvacet.

Tiba se stala největším výrobcem potištěných textilií v poválečném Československu a zaměstnávala tisíce lidí. V jejích závodech vznikaly bavlněné a viskózové šatovky, dekorační látky, plátna i další tkaniny, které mířily do československých domácností i do zahraničí. Rozmanitost tehdejší výroby připomínají také látky v naší nabídce – od lehkých viskózových šatovek přes výrazné tisky až po pevnější plátna a bavlněný manšestr.

Podnik, který žil i za tovární branou

Tiba ovlivňovala nejen hospodářský chod města a okolí, ale také každodenní život místních. Pořádala podnikové plesy, zimní i letní sportovní hry a podporovala kluby, učiliště a další společenské aktivity. Vycházel dokonce vlastní časopis zaměstnanců s názvem Zpravodaj Tiby.

Podnik se podílel také na uchování historie textilního tisku. V roce 1963 převzal sbírky královédvorského Textilního muzea a po mnoho let se staral o jejich uložení i zpřístupnění veřejnosti.

Není proto divu, že se ve vzpomínkách bývalých pracovnic a pracovníků neobjevují jen stroje, směny a metry vyrobených látek. Lidé vzpomínají především na své kolegyně a kolegy, společné akce a prostředí, ve kterém trávili velkou část života. Tiba pro ně nebyla jen továrna. Byla místem, kde pracovaly celé rodiny a kde vznikala přátelství na celý život.

Po roce 1989 se podnik musel vyrovnávat s proměnou trhu a rostoucí konkurencí levného dováženého textilu. Výroba definitivně skončila v roce 2009. Z někdejšího textilního obra zůstaly tovární budovy, komíny, fotografie, vzpomínky – a také látky, které byly vyrobeny, ale nikdy nenašly své využití.

Právě takové látky dnes najdete u nás. Nejsou to nově vyrobené napodobeniny, ale skutečné pozůstatky českého textilního průmyslu, které stále mohou pokračovat ve svém příběhu.

Nepatřil do Tiby náhodou i někdo z vás nebo někdo z vaší rodiny?