Módní návrhářka Dagmar Vybíralová je pro nás takovým krásným zjevením.
Žena, která v sobě spojuje kreativitu s dokonalým řemeslem. Zároveň úspěšná podnikatelka, které se podařilo propojit práci, mateřství i rodinný život.
Dáma, jež tvořila v nejlepších módních salonech v Praze. Oblékala Olgu Havlovou i české aerolinky. V takzvaně divokých devadesátkách založila vlastní značku a začala v módě podnikat. Dnes se angažuje ve spolku usilujícím o záchranu textilních řemesel a systematickou osvětu a změny ve školství, především na specializovaných středních školách.
Jednoho dne nám zavolala kvůli výkupu svých nevyužitých látek – rozhodla se totiž, jak sama říká, alespoň částečně odejít do důchodu. Bylo nám hned jasné, že v jejím případě půjde o výjimečnou metráž. Domluvily jsme se tedy na schůzce.
Ateliér její značky Davy se nachází v horním patře prvorepublikové vily na Vinohradech. Když do něj člověk vstoupí, ocitne se ve světě klidu, krásy a šustění látek. Ve světě, kde čas přestává existovat, nebo alespoň plyne jiným tempem. Paní Dagmar se podařilo uchovat vzácnou auru módních salonů první republiky – a zároveň ji propojit s naprosto současným stylem své tvorby.
Štendry jsou plné oděvů nádherných barev a textur. Nadčasových, originálních a odvážných. Dokonale ušitých. Čekaly bychom je spíš v Paříži než v Praze. V dílně visí rozpracované kašmírové kabáty a spousta nádherných látek, které čekají na střih.
Přiznáme to upřímně – to, co jsme viděly, jsme vůbec nečekaly, a s Lenkou nám, lidově řečeno, padla brada.
Shodujeme se, že u paní Dagmar by se měla oblékat naše první dáma. Ale stejně tak i umělkyně, novinářky, političky – zkrátka všechny ženy s charakterem a skvělým vkusem, bez ohledu na věk. Nechápeme, proč její oděvy nejsou v rukách stylistů těch nejlepších módních časopisů – a to nejen u nás!
Asi málokdo zná své řemeslo tak dokonale jako paní Dagmar to své. Říká, že odmalička věděla, čím chce být. Proto šla nejprve z vlastní vůle (a trochu proti vůli svých rodičů) do učení, a potom na oděvní průmyslovku. Již během učení ale začala pracovat v Černé růži – v jednom z nejlepších módních salonů v Praze.
Módní domy a salony, ale i drobní krejčí a krejčové tehdy spadali pod značku Oděvní Služba, která fungovala až do revoluce. Z modelového domu Hany Podolské se stal závod Eva, z Rosenbauma salon Styl.
„Když šel někdo po ulici – zní to dnes zvláštně – poznaly se modely ze Stylu a z Evy. V Evě navrhovala akademická malířka Ina Arnautová, ve Stylu paní profesorka Bauerová. Každá měla svůj originální rukopis.”
Oděvní služba ale zahrnovala i další obory a řemesla – kožešiny, kůže, zakázkovou výrobu knoflíků, měla vlastní pletárnu i vyšívárnu.
„Měli jsme obrovské možnosti a krásně se tam pracovalo. Zvlášť za totality, kdy mnoho výjimečných věcí bohužel nebylo, my jsme mohli vytvářet nádherné modely, včetně doplňků,“ vzpomíná paní Dagmar. Produkty byly dotažené do detailu, včetně brandingu. „Měli jsme vlastní obaly a tašky. V luxusním salonu Styl, kde jsem později dělala modelářku, měly tašky potisk a vytkané etikety. Na tehdejší dobu to bylo opravdu výjimečné.“
Velký rozdíl byl i v materiálech a přístupu k oblečení. Zakázková tvorba byla velmi drahá a věci se běžně přešívaly.
„Materiály byly tehdy nádherné a kvalitní. V Jungmannově ulici byl sklad látek pro celou Oděvní službu a my jsme měli vyhrazenou místnost, kde byly materiály jen pro dva nejlepší salony – Evu a Styl. Byly to látky, které se nakupovaly třeba jen na dva modely pro jednu zákaznici, aby se ve společnosti nemohly potkat dvě dámy ve stejné látce.
Kvalitní látky z té doby jsou snad nesmrtelné! Sama mám sako z kostičkované anglické vlny ušité tehdy – a mám ho dodnes. Kromě toho se s nimi dobře pracovalo. Hedvábí se dalo snadno žehlit, krásně se chovalo. Po zkušenostech s těmito látkami, když vezmete do ruky polyester, to prostě není ono. Jsou to pro mě mrtvé látky.“
Po revoluci se paní Dagmar pustila do podnikání. Dostala nečekanou zakázku na firemní oblečení pro několik stovek zaměstnanců jedné z největších českých energetických firem a doslova ze dne na den musela založit vlastní značku Davy. Od té doby oblékla bezpočet českých podniků i nadnárodních společností – od Českých aerolinií až po luxusní hotely.
Firemní oděvy jsou velmi specifický obor – je třeba v nich skloubit předepsané barvy, praktičnost a nároky na oděv, jako například časté praní či pohodlí zaměstnanců při práci. Paní Dagmar se navíc podařilo udržet lokální výrobu – pracovní oděvy nechávala šít v tuzemských dílnách a látky zadávala českým textilkám.
Během celé své kariéry si paralelně, jak sama říká, „pro radost“, udržovala zakázkové krejčovství a přehlídky i kolekce si financovala z výdělků z komerčních zakázek.
Paní Dagmar Vybíralová je skutečný oděvní a textilní insider. Absolutní textilák, v tom nejlepším slova smyslu. Je radost ji poslouchat, když vypráví o zákulisí módy, o prostředí výroben i o svých zážitcích z podnikání. Kousek z našeho povídání se nám podařilo nahrát – a brzy si jej budete moci poslechnout v našem podcastu Textiláci. Jak se říká: stay tuned!
Látky, které jsme od paní Dagmar získali, si můžete prohlédnout i koupit zde. Tvorbu Dagmar Vybíralové můžete sledovat na instagramovém účtu @dagmar.vybiralova či webových stránkách dagmarvybiralova.cz.
Autorkami fotografií z archivu paní Dagmar jsou Greta Konečná Blumajerová a Alena Syslová.
Děkujeme za to, že nás čtete! Budeme rádi za každý komentář i feedback.
Za Textile Mountain zdraví, Marie.