Marie Ponomarenko — Toczna

Marie Ponomarenko, tvořící pod značkou Toczna, je jednou z našich nejvěrnějších zákaznic. V českém prostředí je výjimečná i tím, že hlavním obsahem její značky je vytváření střihů na domácí šití, což je oblast, které se u nás věnuje jen velmi málo designérů a designérek. Její střihy se vyznačují propracovanými detaily a precizními instrukcemi, díky kterým šití zvládne i začátečník.

Věnuje se také 3D modelaci oděvů a vývoji střihů pro jiné značky i tvůrce. Co je na tvorbě střihů nejtěžší a jaké látky patří mezi její nejoblíbenější? O tom a mnohém dalším jsme si s Marií, naším dalším Textilákem, povídaly v rozhovoru pro Textile Mountain.

Marie, jak a kdy se zrodila tvá láska k šití? Zdědila jsi ji, nebo ses k šití dostala vlastní cestou?

Vlastně nevím, protože v rodině nemáme žádnou krejčovou ani švadlenu. Moje máma vždy moc hezky pletla a háčkovala. Má kmotra ale byla švadlena, tak si říkám, že mi asi dala lásku k šití do vínku.

Šití mě provází zhruba od 14 let, kdy jsem šla na svůj první kroužek šití v místním Domě dětí a mládeže. Učila jsem se hlavně z knih a z Burdy, protože YouTube byl tehdy ještě hodně v plenkách. Šicí znalosti a dovednosti jsem tak trochu náhodně sbírala, kde se dalo.

Co nejlépe vystihuje tvoji tvorbu nebo značku?

Toczna jako značka je stále ještě relativně na začátku a konkrétní, jednoduše formulovatelná vize se ještě dotváří. Heslo, za kterým si ale stojím, je, že bych chtěla vytvářet střihy na oděvy, které je zajímavé šít a příjemné nosit. Chci, aby se každý, kdo sáhne po mém střihu, díky němu něco naučil. Aby šití byla trochu výzva, bez rozdílu úrovně šicích znalostí.
A přeji si, aby oděvy, které podle mých střihů vznikají, byly zajímavé na pohled, pohodlné na těle a aby dělaly jejich majitelce či majiteli dlouho radost.

Kde pro tvorbu nacházíš inspiraci?

Ráda sbírám československé knihy a časopisy o šití a módě z 20. století, především z období 40. až 60. let. Nacházím v nich velké množství inspirace, hlavně pokud jde o zajímavé detaily, jako jsou kapsy, manžety, zapínání nebo rukávy, ale i obecně krásné siluety oděvů. V tomto období byly stále hojně využívány módní ilustrace, u kterých mám často pocit, že umí ducha oděvu vystihnout mnohem lépe než fotografie.

Vystudovala jsi architekturu a stavitelství. Co mají společného architektura a konstrukce střihů?

Architekt, tedy kreativní člověk s vizí a znalostí oboru, potřebuje stavební inženýry a projektanty – lidi se specifickým vzděláním zaměřeným na jednotlivé části budovy, například statiku, elektroinstalace nebo vzduchotechniku. Stejně tak návrhář či návrhářka potřebuje profesionály, kteří dokáží jeho vizi realizovat a přenést ji do reality.
Už během studií architektury jsem si uvědomila, že bych nebyla nejlepší vizionář. Jsem ale dobrý projektant, technik a konstruktér, i když žádné z těchto slov mě úplně nevystihuje – spíš se pohybuji napříč těmito oblastmi a dokážu je propojit.
Baví mě geometrie, mám ráda hezky přehledné a na první pohled pěkné výkresy. Ráda vymýšlím, jak by se daly ušít zapeklité detaily oděvů. Z vysoké školy jsem si odnesla dobrou znalost 2D CAD a 3D programů i práci s rastrovou a vektorovou grafikou. Všechno to využívám ve své práci každý den, přece jen stavební výkres nemá k tomu oděvnímu příliš daleko.

Věnuješ se 3D modelaci, což je velmi aktuální téma. Mohla bys nám o tom říct něco víc?

Softwarů pro 3D konstrukci a modelaci oděvů je na mezinárodním trhu už několik, já osobně si už několik měsíců osvojuji CLO3D. Myslím, že je to hodně zajímavý nástroj, jehož popularita a využití v oděvnictví bude jen růst. Líbí se mi, že díky takovým programům lze relativně jednoduše a rychle vytvořit a odladit střih, ověřit proporce, volnost nebo to, jak se oděv na postavě chová. Je to nástroj, který umí hodně urychlit počáteční fázi vývoje oděvu bez nutnosti jej několikrát odšívat. I pro jednoduché oděvy se díky CLO dají vytvořit zajímavé grafické výstupy, například vizualizace na postavě či animace oděvu v pohybu.

Nicméně jedním dechem musím říct, že vývoj oděvu podle mě nemůže probíhat jen virtuálně a vždy je nakonec nutné vše odšít z reálných materiálů s příslušnými vlastnostmi a zkoušet na reálných postavách a v reálných podmínkách.

Já tento program ráda využívám na digitalizaci a vizualizaci střihů z knih. Ne každý dokáže z výkresu vyčíst, jak bude oděv ušitý podle konkrétního střihu ve výsledku vypadat. Díky CLO mohu výkres vyfotit, převést do počítače a v programu ho vyskládat, sešít a obléct na postavu, a učinit tak střih čitelný a představitelný pro širokou veřejnost.

Do portfolia tvé práce patří i vývoj, konstrukce a stupňování střihů pro jiné designéry či značky. Jak taková práce probíhá?

Je to velice různorodá práce a může zahrnovat nejen tvorbu střihů, ale i jiné související podklady, jako jsou postupy šití, různé grafické výstupy, šití vzorků atd. Nezanedbatelnou součástí je i osvěta, tedy zprostředkování mých dosavadních znalostí o střizích, výrobě, technologii a šití.

Výchozím bodem je většinou nějaký návrh nebo moodboard toho, jak by výsledný oděv měl vypadat, z jakých materiálů by měl být ušit, jak by měl sedět na postavě a jaké by měly být jeho proporce. Se zájemci o spolupráci na vstupní schůzce probereme mimo jiné, jaká by měla být velikostní sada pro konkrétní oděv, jaké typy výstupů jsou požadovány, jak budou následně oděvy vznikat a zda a v jakém rozsahu je nutné řešit odšití zkušebních modelů. Každá spolupráce je velice specifická a vyžaduje vysoce individuální přístup.

Co je na tvorbě střihů na domácí šití to nejtěžší?

To, kolik času příprava jednoho střihu zabere. Je to dost komplexní úloha, což mi bylo vždycky jasné, ale reálná zkušenost s tvorbou střihů z posledního roku mě v tom ještě utvrdila. Mám specifickou představu o tom, co bych chtěla lidem prostřednictvím svých střihů nabídnout – vizuálně hezký, přehledný a srozumitelný podklad, plný informací, které lidem pomohou zvládnout ušití i složitějších oděvů či detailů, a díky kterým se budou moci posunout v šití zase o trochu dál.

Samotná konstrukce střihu je jen zlomek toho, co všechno se pod hlavičkou „příprava střihu pro domácí šití“ skrývá. Je to příprava ilustrovaného návodu, příprava výstupů ve všech možných variantách pro tisk i web, příprava grafických podkladů na weby, shopy a sítě, natáčení videí, administrativa atd.

Ale vidět, že je někdo z oděvu ušitého podle mého střihu nadšený, a slyšet zpětnou vazbu na celou sadu podkladů, je doopravdy k nezaplacení. Všechna ta práce pak dostává reálné obrysy. Přestává to být jen projekt v mé hlavě a dílně a začíná to být něco skutečně hmatatelného.

Čerstvě vyšel tvůj nový střih na zajímavou sukni Telamon. Mohla bys nám ji trošku detailněji představit?

Za prvé: sukně nejsou jen pro holky. Jsou pro všechny! Motivací pro tvorbu tohoto střihu byla prosba mého přítele, abych mu ušila sukni na míru.

TELAMON je střih na asymetrickou zavinovací sukni, kterou jsem navrhla tak, aby slušela ženským i mužským postavám. K dostání bude ve 24 velikostech, 12 dámských a 12 pánských. Silueta je volně inspirována kiltem. Díky záhybům a asymetrii se krásně rozehrají a vyniknou pruhované a kostkované tkaniny, ale střihu sluší i jednobarevné materiály.

Výzvou tohoto střihu je prostorově velkorysá jednovýpustková kapsa. Tuto sukni si lze doma ušít i na stroji po babičce, overlock ani jiné specializované stroje nejsou potřeba. Volné kraje jsou začištěny šikmým proužkem.

Z jakého důvodu si vybíráš látky a materiály v Textile Mountain?

Textile Mountain je pro mě už od jeho založení láska. Deadstockové materiály jsou pro mě lákavé, protože mezi nimi lze najít opravdu krásné a ultra kvalitní poklady, které se jinde už nedají sehnat, často za velice rozumnou cenu. Nejčastěji nejdřív nakoupím materiál a až potom přemýšlím, co z něj vznikne, jaký oděv s ním vytvořím.

Mám ráda vřelý přístup všech, které při svých návštěvách Textile Mountain potkávám. Je to pro mě první místo, kam se obracím, když hledám něco specifického. Lenka mi historicky nesčetněkrát poradila a pomohla najít přesně to, co jsem potřebovala.

Proč je pro tebe udržitelnost v módě důležitá?

Protože jsme někde po cestě ke dnešnímu stavu oděvního průmyslu ztratili vztah k věcem, které máme v šatníku, a často je považujeme spíš za spotřební zboží než za něco, o co bychom se měli správně starat, aby nám vydrželo co nejdéle. Dnes se často preferuje kvantita nad kvalitou. Když zaplatíme 100 korun za tričko ve fast fashion řetězci, nestačí to ani na nákup materiálu, natož na pokrytí nákladů na ušití, balení a dopravu až k nám do obchodu. Z téhle rovnice je jasné, že oblečení za tak malé peníze může vznikat jen na úkor špatně placené práce lidí, které nevidíme nebo nechceme vidět. A strašně moc oblečení se vyrobí jen proto, aby téměř hned skončilo v koši a na skládce.

Pro mě může udržitelnost u oděvů být i něco úplně jednoduchého. Je to otázka, jestli věc, kterou si chci koupit, opravdu potřebuju a budu ji nosit opakovaně. Jestli ji můžu nahradit něčím, co už mám v šatníku, nebo jestli ji můžu pořídit z druhé ruky.

Naprostá většina oblečení, obuvi a doplňků, které mám, je buď šitá mnou, nebo pochází z druhé ruky – po mámě, přátelích nebo z obchodů.

Co pro tebe znamená „slow fashion“, pomalá móda?

Myslím, že otázka udržitelnosti a slow fashion jdou ruku v ruce. Uvědomuji si, že problematika slow vs. fast fashion je hodně spletitá a nedá se jednoduše vystihnout několika větami, stejně jako neexistuje jedno správné řešení nebo jeden správný způsob, jak k výběru, nákupu, nošení i péči o oděv přistupovat.

Slow fashion pro mě znamená nákup oděvu vědomě a s rozmyslem, s důrazem na kvalitní materiál a dobré zpracování, s cílem nosit oděv opakovaně a roky a s vědomím, že ten, kdo oděv šil, za svou práci dostal férově zaplaceno.

Všechno šití je vlastně ruční šití, protože každý kus oděvu musel projít lidskými rukama, neexistuje nic jako plně automatizovaná linka na výrobu oděvů.

Kde si mohou zájemci tvé produkty zakoupit? Prodáváš kromě papírových střihů i hotové kousky?

Kromě tištěných střihů v Textile Mountain jsou aktuálně střihy v češtině k dostání na Fler.cz a v angličtině na Etsy.com. Na všech platformách mě najdete pod jménem toczna. Pomalu taky připravuju vlastní eshop, kde by bylo všechno přehledně na jednom místě.
Na stejných kanálech nabízím i šití oděvů podle mých autorských střihů pro všechny, kteří nechtějí šít sami, ale mají zájem o custom kousek z mojí dílny.

Co bys poradila všem nadšencům do šití při výběru látek?

Pokud s šitím začínáte, doporučuji vybírat jednodušší materiály – tedy nesplývavé tkaniny, jednobarevné nebo s drobnějším vzorem, kde není potřeba řešit návaznost potisku mezi jednotlivými střihovými díly, například u kostek nebo pruhů.

Vždy je také potřeba počítat s tím, že se materiál – tkanina i pletenina – při šití a po prvním vyprání může vysrážet, více či méně podle složení. Proto doporučuji koupit o pár desítek centimetrů návinu navíc, než je ve střihu uvedeno.

Který materiál je tvůj nejoblíbenější a proč?

Myslím, že je to len. Je to jeden z nejudržitelnějších materiálů v textilu, který snese i hrubší zacházení. S věkem je více a více příjemný, v létě hezky chladí. Ze lněných tkanin se dobře šije.

Je nějaký film, který miluješ hlavně kvůli kostýmům?

Určitě filmy s tématikou odívání, například The Dressmaker nebo Phantom Thread.
Ale hodně mě baví i filmy, kde kostýmy nejsou hlavní téma, ale jejich autorkou je Jacqueline Durran, například Pride & Prejudice, Atonement nebo Anna Karenina. Dále se mi líbí The Duchess, The Favourite, Emma nebo Dune.

Co se seriálů týče, ráda sleduju The Great, Killing Eve a klasiku, Hercule Poirot. Evidentně mám slabost pro historická dramata (smích).

Jaká kniha o textilu by neměla chybět v knihovně žádného milovníka šití?

Komukoliv, koho zajímá konstrukce a modelace střihů, doporučuji Pattern Magic od Tomoko Nakamichi. V těchto knihách jsou na konkrétních příkladech vysvětleny principy složitějších modelací oděvů.

Z knih o historii odívání v Československu stojí za to zmínit práce Evy Uchalové, například Pražské módní salony 1900–1948.

Hodně niche, ale z mé sbírky knih o odívání a konstrukcích mám asi nejraději knihy od Miloty Pecháčka, které vyšly v 60. letech a obsahují spoustu velice zajímavých střihů a detailů oděvů.

Máš nějaký užitečný šicí hack, o který by ses mohla podělit?

Nemám vyloženě jeden konkrétní hack, ale mám spoustu „pravd“, na které jsem si během let přišla. Shrnu je takto:
Stehování je kámoš. Neexistuje jediný správný způsob, jak něco ušít, i když někdy může být jeden způsob nejefektivnější. Na kvalitě nití hodně záleží. Stejně tak je důležitý výběr správné jehly do stroje. Údržba strojů – čištění a olejování – je nezbytná. Stroj po babičce často šije lépe než mnohé moderní stroje, jen potřebuje trochu lásky a péče. Přece jen to, že i po šedesáti letech stále funguje, mluví samo za sebe.

Marie, děkujeme za rozhovor!

Tvorbu Marie Ponomarenko a její značky Toczna můžete sledovat třeba na jejím instagramovém účtu @toczna nebo na webových stránkách. Její střihy si u nás můžete zakoupit zde.

Děkujeme za pozornost. Za Textile Mountain vás zdraví Marie.