Slovena Žilina

Vlnařský závod Slovena 

Žilina po mnoho let patřila mezi důležitá centra textilní produkce. Byla známá nejprve řemeslnou výrobou kvalitních suken* a od konce 19. století také zřejmě nejmodernější továrnou na zpracování vlny v Evropě. Od poloviny 20. století se zde rozvíjela i výroba kvalitních oděvů.

Celý příběh začíná potřebou industrializovat severozápad Slovenska. Ministr tehdejší uherské vlády Gábor Baross přesvědčil textilního velkopodnikatele Karla Löwa, aby založil svůj další závod právě v Žilině. Město mu v květnu roku 1890 prodalo pozemek a nabídlo i na dnešní dobu zajímavý bonus – odpuštění daní nejen pro továrnu, ale i pro všechny její zaměstnance na 15 let. Již v září 1891 se pak slavnostně otevřela „Uhorská továreň na vlnený tovar, vojenské súkno a prikrývky Karol Löw v Žiline“.

Textilka, kterou dnes známe pod názvem Slovena, přinesla do Žiliny tehdy nejmodernější technologii na zpracování vlny v celém Uhersku a pravděpodobně i v celé Evropě. Její produkty byly vysoce ceněny nejen doma, ale i v zahraničí. Za Rakouska-Uherska dodávala například potahové látky pro vagony první třídy královských uherských železnic. Týdně dokázala zpracovat až 12 tun surové vlny a jen v roce 1891 činila produkce 600 000 metrů látek – od uniformních a oděvních až po plyše, přikrývky a koberce.

Zajímavým výrobkem byly tzv. žilinské lodénové látky – místní varianta tyrolského lodénu, tedy hustě tkané, valchované vlněné tkaniny, velmi kvalitní a na omak jemné.
Textilka tehdy zaměstnávala 800 lidí, a v roce 1911 už dokonce 1000, což v regionu s předchozí vysokou nezaměstnaností znamenalo zásadní zlom.
Během let se továrna rozrostla o sesterské podniky v Čadci a Rajci a v roce 1920 dosáhla zisku přes dva miliony korun. Byly to doslova zlaté časy textilního průmyslu!

Slovena úspěšně fungovala až do první poloviny devadesátých let. V průběhu let prošla různými transformacemi danými dobou i politickou situací, stejně jako většina podniků tehdejšího Československa.
V roce 2006 společnost bohužel definitivně ukončila textilní výrobu kvůli krizovému vývoji na světovém trhu v odvětví vlněných tkanin a nástupu asijské produkce na evropský trh. Prostory bývalé továrny se dnes pronajímají a využívají ke společenským a kulturním akcím.

* Sukno je textilie tkaná v keprové nebo plátnové vazbě z vlněné příze, která se po utkaní zplstí (valchuje), čímž se zhutní a zmenší, až získá pevný, kompaktní a hřejivý charakter. Používala se tradičně hlavně na uniformy, kabáty, pláště, vojenské oděvy, přikrývky nebo potahy.