Selvedge no. 131

Detailní popis produktu

Selvedge no. 131 — "Flow"

Před něco málo více než sto lety by byla pro většinu lidí představa hojnosti čisté vody tekoucí z kohoutku naprosto nepředstavitelná. Dnes je natolik samozřejmou součástí každodenního života, že ji téměř nevnímáme. Tato tichá všudypřítomnost dala vzniknout nejen kultuře nadbytku, ale i víře v bezednou hojnost – iluzi, že přírodní zdroje se budou obnovovat donekonečna samy od sebe. Nikde to není patrnější než v textilním průmyslu, kde voda zůstává neviditelnou, avšak nezbytnou složkou téměř každé fáze výroby.

Od vlákna až po hotovou tkaninu stojí celý proces na vodě. Hedvábné zámotky se namáčejí, aby změkl sericin, který drží jejich vlákna pohromadě a umožňuje jejich odvíjení. Pěstování bavlny je silně závislé na zavlažování; vlna se před mykáním pere a čistí; lýková vlákna, jako jsou len, konopí či juta, se máčejí, aby se rozložily pektiny a uvolnila se vlákna, která se následně spřádají za mokra. Tkaniny se valchují, barví, perou, nosí a znovu perou. Každý z těchto kroků vyžaduje značné množství vody, což přispívá k tomu, že textilní průmysl patří mezi největší zdroje znečištění vod na světě.

V tomto čísle obracíme pozornost k vodě – tomuto posvátnému rozpouštědlu – a zkoumáme její hluboké propojení s textilem. Přestože 97 procent vody na Zemi tvoří voda slaná, právě ta představuje pro textilie zvláštní výzvu. Sůl, slunce a oděr urychlují degradaci vláken, což pobřežní komunity dobře věděly již po generace. Rybářky ze skotského Newhavenu přizpůsobily svůj oděv i pletené svetry gansies, které vyráběly pro své manžele, tak, aby odolaly drsným podmínkám života na moři. Odolnost tak byla vetkána do každého oka. Přestože rybářský průmysl v mnoha oblastech ustoupil do pozadí, tradice přetrvávají. Na každoročním festivalu sleďů v Clovelly v anglickém Devonu se scházejí textilní tvůrci, aby uchovávali a nově interpretovali řemeslné techniky spojené s mořem. Podél pobřeží pak současní designéři nacházejí inspiraci ve vyplavených mořských řasách, fascinováni jejich tvary, haptickými kvalitami a dosud nevyužitým materiálovým potenciálem.

Voda není pouze prostředkem výroby, ale také prostorem střetu zájmů. Jak ve své knize Is a River Alive? tvrdí Robert Macfarlane, řeky nejsou pasivními zdroji, nýbrž živými systémy, které si zaslouží právní i kulturní uznání. Sladká voda – v globálním měřítku tak vzácná – po staletí podporovala centra textilní výroby, od belgického lnářství a anglických vlnářských manufaktur až po proslulé indické tradice barvení bavlny. Tyto vodní toky však zároveň nesly tíhu průmyslového odpadu a ekologického zanedbávání. Povzbudivé je, že nová generace designérů a řemeslníků tyto vztahy přehodnocuje. V místech, jako jsou Baroda a Džajpur, zavádějí textilní tiskaři systémy pro zachytávání dešťové vody a filtraci šedé vody, čímž dokazují, že udržitelnost lze organicky začlenit i do tradičních výrobních postupů.

V brakických vodách indické Kéraly, kde laguny a kanály probíhají souběžně s pobřežím Arabského moře, voda udržuje při životě jak místní ekosystémy, tak tradiční řemesla. Lotos, posvátná rostlina hinduistické i buddhistické tradice, zde nese hluboký symbolický význam a zároveň slouží jako skutečný zdroj textilního vlákna. Podél těchto vodních cest se pohybují muži odění do splývavých, nebarvených bavlněných lungi, jejichž pohyby jako by odrážely rytmus samotné vody.

Plynulost textilu však přesahuje materiální proces a vstupuje do oblasti vyjádření. Tkaniny střižené šikmo na osnovu se pohybují spolu s tělem, vzdorují strnulosti i jednoznačným kategoriím. Naznačují způsob existence, který je přizpůsobivý, citlivý a otevřený změně. V tomto prolínání péče o sebe, zdraví a osobní pohody se ručně barvená látka stává zároveň médiem i metaforou – hmatatelným vyjádřením identity, proměny a kontinuity.

A tak, až se s příchodem letního horka instinktivně natáhnete po kusu látky, který ochladí vaši pokožku, věnujte na okamžik myšlenku vodě ukryté v jeho vláknech – neviditelnému zdroji, jenž formoval jeho cestu a který nadále utváří i náš svět.

— Polly Leonard, zakladatelka Selvedge